VESNICÍ.

Náš auto letí. Všude tma.

Za vzdálenýma humnama

psi vyjí. V kolej silnice

se lije z jedné jizbice

pruh světla. Jedem blíž a blíž,

už také rámus uslyšíš,

hlas hrubý řve tam: – Mordije! –

A ženský: – On mě zabije! –

Mordije! – Dost už, pro pět ran! –

– Set sakra! – Pomoz Kristus Pán! –

A z oken kolem ku předu

se chýlí hlavy sousedů.

Nu, jenom mžik – a před náma

už zas je tichá němá tma,

už zapad i ten křik a jek,

jen rozlehlý je slyšet štěk,

a ten se ztrácí. Do šíra

jen němá tma se rozvírá.