Vesnické děti.

Na palouce posečeném,

na sklonku léta,

z chumáče dětí veselý

smích se rozlétá.

Hrají sobě se zápalem

v samém jásotu –

třeba oděv nezakrýval

jejich nahotu.

Zdraví jim všem nachem barví

plné tvářičky,

a horský vzduch doplňuje

pokrm chudičký.

Hrajte si jen dítky šťastné!

Jenom krátký čas –

a zničí to vaše blaho

krutý, drsný mráz.

Vyrostete – potom do měst

ve tovární dým

odejít musíte, hoši,

za výdělkem zlým.

Vy dívky též. Však ještě víc –

hejskům na pospas

budete, než líc uvadne

a než zbělí vlas.

Takto všem vám bez radosti

rychle uplyne

doba mládí – pak choroba

v těle spočine.

A jmění? Na rukou zbudou

tvrdé mozoly.

A srdce vzpomínkou v dětství

často zabolí....