VESNICKĚ PROCESÍ

Z dáli zní zpěv – to procesí se blíží –

korouhve vlají, ženy v loktech tíži

svých dětí, hrubé rance na zádech

v loktuších, které na prsou se kříží,

ke kostelu stoupají po schodech.

Na oltářích voskové planou svíce

a zvony zvoní, hosty vítajíce

a vyzvánějí v radost, do žalu.

Co přišly hledat sem v tom úpalu

poutnice unavené z úvalu?

Zpěv roztavil žár větru poledního.

I ty leť za ním, duší jejich tího!

Až dolů sejdou zas v své údolí,

ať nenesou, co duši zabolí;

ať nedlí tady marně na modlení

a přinesou si domů vykoupení

z běd veškerých. A jejich dětí smích

na prsou spících matek zemdlených,

jež bolesti a starost těžká hroutí,

ať volně tryskne, až se vrátí z pouti!