VESTÁLKO MOJE...

Vestálko moje,

světice má bílá,

ve jménu ctnosti

jste mne otrávila.

Vestálko moje,

světice má bílá,

morálky jménem

jste mne otrávila.

Krev moje teče

a krev má mne dusí.

Je láska boj – a

jeden padnout musí.

Zachránila jste

jméno čestné ženy.

Já na bojišti

zůstal přemožený.

Bezectná žena,

v světě by se řeklo.

Pámbíček, hehe,

připravil by peklo.

Zachránila jste

jméno svého domu.

Přijměte, madame,

moji kletbu k tomu.

Ach, je to hořké.

Hrdlo to stiská.

Je žena slabá

a je žena nízká.

Tak. A teď můžem

konstatovat suše.

Je žena malá.

Nemá žena duše.

Na oči padá

mlha jakás bílá.

Hlava mi třeští,

opouští mne síla – –

Má vražednice bílá, bílá, bílá...!