VETCHÁ VZPOMÍNKA

Schýlila se stará hlava,

osněžená celá,

vzkazy věčna přijímala

a je navracela;

do vzpomínek pohroužena

sotvaže se hnula,

tak jako by na dně doby

tkvěla utonulá.

Vzpomínala stará hlava,

vzpomínala na dny,

kdy byl život prozářený,

poklidný a snadný.

Kdy se bystré vody země

vzdalovaly s chvatem,

zdvihaly se lesy k nebi

na podkladě zlatém.

Dýchávala parná pole

sytým chlebem žití,

len kdy svoje plaché oči

váhal otevříti.

Od mateřídoušky, kmínu

volný kraj byl nassát,

skřivan vbitý v podnebesí

neustával jásat.

Lipový květ houpal včely,

omamoval jetel,

pampelišky plápolaly

v milionu světel.

Jabloně a třešně v sadu

pýřily se sladce

jako tílka obdechnutá

šatem z konfirmace.

Schýlila se stará hlava,

osněžila celá,

vzkazy věčna přijímala

a je navracela.