VĚTRNÁ PÍSNIČKA.

Zlatý prach tančí, jepic rej,

na nebi oblak je bílý –

můj lehký větře, ještě hrej

v korunách osik chvíli.

Můj sladký větře, ještě hrej,

větře můj mladý a čistý,

a na všech větvích zpřevracej

na ruby všecky listy.

Hvízdej si, tanči, mám tě rád –

pro svoje mládí jsi v právu –

obilí škádli, nenech je spát,

pocuchej línou trávu.

Vyskoč si, vzkřikni a zas leť

ke vsím a k dvorům a k městu –

co je ti příkop, co je ti zeď –

máš všudy volnou cestu.

Až k slunci vyskoč, zavýskni,

ve výšce zatoč se prudce,

prach zameť s cesty, vodou hni,

kde třeba, přilož ruce.

Své vlastní síly vědomý

odfoukni na stranu mraky –

a české spící svědomí

probudit můžeš taky!