Větrník.

Poď, má milá,

Roztomilá,

Poď sem trošičku;

Pročby jsy se upejpala,

Jakos mladší dělávala,

Dejž mi hubičku!

Holka zlatá,

Boubelatá,

Namalý jen čas

Tvá se stkví a květe krása;

Však co květ a sedmikrása

Pojde vmále zas.

Tvé malounké

A bělounké,

Děvče, ručičky

Nadhedbáví měknou syce;

Ale jako rukavice

Zhrubnou brzyčky.

Teď se heská,

Holka Česká,

Tobě dělají

Krásné jamky, sýdlo lásky;

Ale vmále hrubé vrásky

Tvář ti zorají.

Děvče milé,

Ušlechtilé,

Ňadra tvá vten čas

Co vlny se kolíbají;

Však ti brzy zopadají,

Zochabnou ti zas.

Boubelaté,

Kulovaté

Tílko nyní máš;

Budeť ale čtverohranné,

Jakby bylo otesané,

Věř mi, když se vdáš.

Teď se tobě

V této době,

Jako hvězdičky,

Oči krásné jasně stkvějí;

Však je vmále zakalejí

Tmavé mázdřičky.

Teď ti heští

Hoší Čeští

Lásku jeví svou;

Když ti však květ krásy spadne,

Ňadra splesknou, kůže zvadne,

Půjdeš žebrotou.

Nakaždého

Hostě svého

Lásky kapku vlej;

Dejž mu hojně ztvého jmění,

Dříve než se nazpět změní,

Teď mu lásky přej.

Nyní líbej,

A objímej,

Slaď tím mladost svou;

Přijdouť natě hrozné časy,

Vnichž tě krása, hoší, kvasy,

Smíchy pominou.