VĚTRNÝ MLÝN

Již pozdě navečer jsem pustým krajem šel.

Kdes v dálce setmělé jsem přízrak uviděl.

Mlýn příšerný to byl, zjev mrazný hrůzou svou,

pruh stezky nevlídné ved’ k němu bažinou.

Na černém pozadí mlýn onen růst se zdál,

a v křídla ohnivá dech zloby času vál.

Ta kola točila se v tanci divokém,

v tmy moři nesmírném a v tichu hlubokém.

V nich, v směsi šílené, jsem uzřel vpletená

mdlá těla blouznivců, sny jejich zmučená...