VĚTÝREK A JINOCH.

U jezera se pod růží

Konvalinka hýbá,

Vánek světem laškující

V letu ji zulíbá.

Nevěř, nevěř ty květinko

Lichotnému vánku,

Odnese ti krásu, vůni

Vesny ty milánku.

Než květinka v chvění jásá,

Když tam vánek dlívá;–

Odvanul – květinka vadne,

V jezero se schvívá.

U jezera se pod lípou

Mládec k děvě shýbá,

Ústa – lásky medy – růže –

Mimochodem líbá.

Nevěř, nevěř děvo lásce,

Roveň jinoch vánku,

Odnese ti srdce – krásu,

Udolí milánku.

Ale děva přec je ráda,

Když tam jinoch dlívá;

Ostavil ji – srdce puklé

Jezero přikrývá.