Veverka a Ořech.

Veveřice hladem nucená

Lísky oořechy požádala.

„Pro Bůh! což jsy zblázněná?

Že sy utočiště vzala

Kemně stromu ubohému,

Nouzý zmořenému.

Nadubu máš jader dosti,

Najez se jich dosytosti.“

Veverka však nechtíc jít

Vlezla nastrom sochotností,

Počala tu nadhojností

Jader vesele se mít.

Potrhavši všeho

„Děkuji ti,“ řekla: „štědrý pane!“

Tím ho zanechala odraného.

Tak se lakomče! y tobě stane.