Vexilla Regis.

Aj, vlaje prápor krále! V plameni

se třpytí na něm kříže znamení.

Kdo umřel na něm? Umřel Život sám,

by života nám vznítil nový plam.

Bok jeho, ostrým kopím zraněný,

je dosud vodou, krví zrosený,

a duše, obmyta v té koupeli,

zrak povznést k nebi zas se osmělí.

Již vyplněno, o čem David pěl,

co hymnus se mu svatý v harfě chvěl,

všem národům, kam sahá zemský kruh,

že s dřeva kříže vládl velký Bůh.

Ó strome krásný, zářný, vznešený,

ty krále purpurem jsi zdobený,

tys předurčen byl dávných od časů,

bys údy svaté nesl v okrasu.

Blah cenu světa chováš na rukou,

jež stala se nám nebe zárukou;

ty podporou jsi Pánu líbeznou,

ty pekla kořist bereš vítěznou!

Ó vítej, kříži, spáso jediná,

dnes křesťanů tě vzývá rodina:

ó rozmnož zbožným poklad milosti,

nás hříšné však dnes pohni k lítosti.

Tě, blaha zřídlo, svatá Trojice,

nechť vychvalují duchů tisíce:

kdož zvítězili kříže ve jménu,

těm přidej nebes věčnou odměnu!