Vezdy Bohu kolena svá skláním,

Vezdy Bohu kolena svá skláním,

Když si na propasti zpomenu,

Na jejichž jsem chodil čeřenu

Moha v plen býť zhouby věčné báním.

Tvým se, Pane, dálo smilováním,

Že jsem ušel pekla plamenů,

Z tvých mně síla tekla pramenů,

Saní těch jsem Tvým zbyl požehnáním.

Otče dobrý na nebeské výši!

Dej mi věčně věrným býť tvé říši;

Dej, ať svět mě s Tebou nerozdvojí!

Slyš mou prosbu, lásky věčné zdroji!

Zabij mne radš smrtí tisícerou,

Než bych zasnoubil se s pronevěrou.