Vezdy se mi prsa moje šíří,

Vezdy se mi prsa moje šíří,

Zrak-li zvednu po tom prostrannu,

Na němž četné plémě Slovanů

Ode dávných věků valně hýří.

Od moře, kde život zimou škvíří,

Až tam do těch blahých do stanů,

V nichžto člověk pro svou obranu

Stínu hledá před horoucnou žíří;

Po krajině této po ohromné

Hýří naše pokolení skromné;

Hýří! ach kéž možno říci: vládne.

Vstaň již lide ze své mdloby zrádné!

Pro časy aj tobě nápotomné

Uchystáno žezlo věkořádné.