VĚZEŇ BOLESTI

Já do záhad zašel jsem

a ze záhad vyšel.

Já nad sebou ptáky pět

jsem někde slyšel.

Jsem vězněm své bolesti

a přikován k stěně.

Je okno v ní na štěstí.

Jím vyhlížím denně.

Už někdy si necením

dnů smutného žití:

nad zamčeným vězením

když hvězdy svítí.

Když v moře se rezavá

loď odvážně tratí.

Když mládež tam v pobřeží

si tancem dny krátí.

Pán smutků mne uzavřel

na zámek v té věži,

bych za lidské štěstí mřel,

a smutek můj střeží.