Vězeň osudu.

Snad, bych mu zpíval drobné zvěsti,

lap’ osud zbojnickou mě pěstí

a tiskne mě, až zrak se stmívá,

a duch můj tesknou píseň zpívá.

Kéž brzo Bůh mou zmírní muku

a zbojníkovi schromí ruku,

bych nevlídnému ulít’ hosti

jak bílý skřivan do věčnosti.