Vězeň.

Ředitel škrtl pérem naposledy;

naladil v přísné tahy svoji tvář,

zazvonil prudce, hned pak vězeň bledý

v průvodu stráže vešel v kancelář.

Na zhublé ruce pouta rezavící

vydala dutý, sténající chřest;

u dveří stanul, s otázkou jak v líci,

proč před pána tak pozdě volán jest.

„Nuž, milý Brázdo, (řediteli v oku

tak přátelský a milý chvěl se svit)

minulo vaší vazby dvacet roků,

tož zítra můžete již domů jít.“

„A ve skladišti vydají vám šaty,

snad zůstalo tam dosud něco z nich,

– zde vysvědčení, též nějaký zlatý,

že řádně pracoval jste na polích.“ –

Nepohnul Brázda k slovu ani retem,

jen divný úsměv bylo na něm znát; –

to radost měl snad, že v tom domě kletém

dnes poslední noc dole bude spát.

Nepohnul vězeň k řeči slovem ani,

od ředitele vysvědčení vzal,

peníze držel v otevřené dlani

a naposled se v žalář ubíral...

Jen duté kroky zněly chodby tichem,

pout dotek drsný; – – avšak náhle teď

posupným Brázda zachechtal se smíchem

a mrštil stříbrem o sčernalou zeď.

A papír škube, smíchy ohýbá se,

že provázející ho muž se lek;

vždyť zdálo se mu, že v tom divém hlase

se žalný tají pláč a hrůzy skřek...

Dozorce ráno vešel do žaláře;

na mříži vězeň oběšený čněl

a kolem bledé sestaralé tváře

ten divný úsměv jak by zkameněl.

Odešel tedy, dřív než bylo ráno,

dočekav dlouhou řadu trudných let;

hle, na podlaze lístek! – cos tam psáno

třaslavou rukou – a dozorce čet:

,Svobodu dávat! nestojím vám o ni,

když nejkrásnější zničili jste čas!

když utrpení mdlobou šíji kloní,

mám uštvaný jít mezi lidi zas?

Ženy už nemám, dřímá chudák v zemi,

stud ubohou ji předčasně v hrob sklál,

a sousedé – ti z dálky vyhnou se mi

a děti budou volat: „kriminál!“...

Mám syna, ano, dobré dítě moje,

když byl jsem doma, tolik měl mne rád;

teď ženat prý a má už děti svoje –

nu, taký dědek – byl by milý snad?...

Tož neodejdu, zůstanu vám tady,

však jsem si dobře zvyk’ za ten čas již:

strop – nebe mé, a stěny – mých snů hrady,

mdlý s okna svit – to byla moje říš.

Tak zůstanu vám tady, v kriminále,

má hřbitov ještě dosti prázdných míst...‘

Pak přeškrtáno několik slov dále,

jež zřetelně už nebylo lze číst.