VEZMI MĚ, MÁ DOBRÁ VÍLO...

Vezmi mě, má dobrá vílo,

do Svých zahrad na východě,

kde je od chudobek bílo,

leknín kde se chýlí k vodě –

květy, jež mám rád.

Vezmi mě v ty kraje slunce,

kde se ještě rosa ranní

třpytí květů ve korunce,

kde je všecko v usmívání –

chci být znova mlád!

Chci zas dýchat vůni jitra,

cítit hebký dotyk mládí,

nemyslit, co bude zítra,

času oř že splašen pádí

kamsi na západ.

Podej mi Svou ruku měkkou,

veď mě Svého oka svitem,

odkud žití vody tekou,

kde vše září ranním třpytem –

chci se v slunci hřát.

Jako žití na úsvitě

k bílým květům chci se shýbat,

a být dobrým jako dítě –

a Tvé drahé ruce zlíbat

na stotisíckrát...