VI. Až života kvítek tady mého klesne uvadnuv,

By František Alexandr Rokos

Až života kvítek tady mého klesne uvadnuv,

Ejhle dolů anjel slítna kořen zachová,

Kdežto pučí pro krátký čas z něho v úvalu tomto;

V louky Edenské jej slúha Boží přenese.

Ach vypučí kvítek spanilejší tam z něho, doufám,

Než bouř záhubivá mocně tu rozdrtila.

Někdyli pak poutník i k mému se rovci ubéře,

Na světě býval jsem vezdy jemužto milý,

A sbírat bude na hrobě mém kvítečky do věnce,

Již z prachu rostoucí kvítky porůznu libé,

Ba z prachu – co v něm má duše bývala zastřena někdy:

V čistějším ona již stkvíti se rouše bude!