VI. BALLADA O OSTROVU BLAŽENÝCH.

V kronikách starých často čtem

o kraji tom, však rci, kde jest?

Tam věčná Vesna líbá zem,

strom v plodech nepřestává kvést,

kraj zlatých lesů, bájných měst.

V ples ptačí milenců zní smích

a fontan kvílí v svitu hvězd:

Kde je ten ostrov blažených?

Zda Lotofagů je to zem,

o kteréž Homer tká svou zvěst?

Zda Arkadie s Parnassem?

Zda Atlantis, jíž bohů trest

do kšticí neustává plést

v třtin věnce perly jako sníh?

Zda Thule, do níž není cest? –

Kde je ten ostrov blažených?

Byl Achilles tam s Merlinem?

Dal Tankred Armidou se svést

v ten blahý kraj, jenž drahý všem,

kdo musí lásky pouta nést?

Byl Leandru tou zemí Sest?

Ví o něm Turpin v blanách svých?

Ví o něm starý palimpsest? –

Kde je ten ostrov blažených?

Či zaklel Amor jej, zlá lest,

dav za strážce mu v sladký hřích

dva chrty, Povinnost a Čest? –

Kde je ten ostrov blažených?