VI. BALLATA O ZLATÉM LESE.

Pohádka báby v skutek přešla dnes.

Jak roven celý zlatému jest moři,

jak svítí, plá a hoří

ten jindy zádumčivý, snivý les!

Jak slunce svítí, plno dukátků

plá v stezkách úzkých na mechu a v strži,

jak starý lichvář javor na stráni

hrsť zlatých mincí v uschlé ruce drží.

Stvol trávy, řasa mechu v pozlátku

se míhá, brouk tvé po dlani,

jenž do suchého kmit’ se do stlaní,

má reflex zlatý, ba i písně slova

i myšlénka v nich hraje do zlatova...

Pohádka báby v skutek přešla dnes.