VI. Ó běda, komu osud zlý

Ó běda, komu osud zlý

vzal záhy otce, matku!

hle, sirý syn se potácí

a bloudí v světa zmatku!

On bloudí v světě širokém

a hledá, marně hledá! –

Té lásky drahých rodičův

mu světa povyk nedá.

Ach, kolik vzdechův z prsou mých

se dralo k matce, otci?!

však otec, matka v hrobě spí,

syn darmo probdí noci!