VI. Bylo jaro, bylo,

Bylo jaro, bylo,

skřivan v poli zpíval,

když pán Bůh tu lásku

ve světě rozsýval.

A ta láska boží

tam na skále svadla,

tam zas podlé cesty

v kořist ptákům padla.

Tu zase ji ostré

udusilo hloží,

tam ve pláni svadla

mrazem láska boží.

A co ještě zbylo,

někdy letem zkvete,

málo jest, ach, málo

lásky boží v světě.