VI. Cestou vinicemi.

Šel jednou Ježíš Kristus vinicemi

a za ním Jan i Jakub, Jidáš rusý.

Zrak Ježíš k nebi vzpínal, oni k zemi.

Vždy každý dělá jen, co dělat musí.

Děl Jan: „Kterak se hrozny nalévají!“ –

A Jakub: „Do zlata žhnou, do purpuru!“

A Jidáš: „Prsům žen se podobají!“ –

A Ježíš mlčky stále hleděl vzhůru.

A každý dále myšlenku svou spřádal.

Jan viděl jásající vinobraní

a Jakub na bohatství pána hádal

a Jidáš orgii zřel v usmívání.

A Ježíš stále dívaje se k nebi

zřel, co vykoupí svého žití cenou,

co člověku je k spáse zapotřebí:

Tu révu na krev svoji proměněnou.