VI. CHORÁL.

Popatř, matko, plná žele,

rodičko ty spasitele,

okem zářným na svůj lid;

umučením tvého syna

smazána buď hříchu vina,

v srdce jarní vítej klid.

Královno nebeských kůrů,

hvězdným pláštěm zahal chmůru,

aby v míru usnul květ;

vdechni lásku v srdce mladé,

ať ti čistou oběť klade

na oltář tvůj šťastný svět.

A když v smrti oko hasne,

dej, by v jara záři jasné

života květ opadal;

by ho tichý, vlažný vánek

vnesl vzhůru na červánek –

a pak rosou vyplakal.