VI. CO ZBYLO.

Já vyšel v svět a vše mi bylo bájí,

já poznal všecko, teď se domů vracím;

dum pavouci v mém mozku sítě tkají

a illusi svou za illusí ztrácím.

Jen trojí vzruchem přece hruď mi zvedne:

Tvůj příští lós, ó plémě moje bědné!

Pak dívčí tvář, v níž mladost usmívá se,

po dlouhé zimě jaro v svěží kráse.