VI. Což dnes na Beskydách sněží?

Což dnes na Beskydách sněží?

Ne! Tam bílý oblak leží.

Tulí se k nim vroucně, sladce

jako děcko k rodné matce.

Však je děckem, ony matkou,

vždyť jej krmí rosou sladkou.

Kojí žíznivé rty jeho

ze pramene stříbrného.

Na haluzích vonných hebce

houpají jak na kolébce.

K mateřské jej vinou hrudi.

Ráno slunéčkem jej budí,

Teplých vánků celováním

a skřivánčím zpěvem ranním.

Vzbuzen vzlétá v síle nové

k zlaté výši blankytové.

Beskydy však osiřelé

slzami dřív zrosil celé.