VI. Dík za svobodu.

„Vrať zas staré časy blahé

naší české vlasti drahé,

pokoj dej a svobodu

českému zas národu!“

S bolnou slzou ve svém oku

zpíval jsem – ach – tuto sloku

v utrpení hlubokém

u jeslí zde před rokem.

O, Ty svaté, božské dítě,

zázraky jež činíš skrytě,

vyslyšelos dětský hlas,

vykonalos zázrak zas.

By Tě národ blahoslavil,

Tys – o Kriste – pout ho zbavil,

vrátils mému národu

volnost zas a svobodu.

Nejkrásnější lidskou vlastnost

svrchovanou samostatnost

daroval jsi znovu nám,

poděkovat jak Ti mám?

Na to lidská řeč je slabá,

lidská vůle příliš chabá,

my Tě za to milujem,

věrnost svou Ti slibujem.

Přísahám zde před Tvým stanem:

milovat Tě nepřestanem,

dokud v počtu lidí všech

žíti bude jeden Čech.