VI. Divoký zpěv.

Skloň ke mně skráň tu, poskvrněnou

četnými hříchu pocely,

blíž ke mně líc, ať jen se ženou

z ní žáry silou rozbouřenou

v mou hruď tak lednou, unavenou,

můj padlý anděli!

Spusť vlas ten dlouhý, jemný, plavý

na plných ramen úběly,

v tom baldachynu kol tvé hlavy

na oltář rtů a lící smavý

klást bude oběť ret můj žhavý,

můj padlý anděli!

A sejmi šat svůj s ňader bílých,

tam spočine ret zemdlelý,

ať cítím zase v tempech milých

na poduškách těch roztomilých

bít srdce tvoje v sladkých chvílích,

můj padlý anděli!

Svět pokrytecký v rozhořčení

znak hanby snad nám přidělí,

já za ty chvíle zapomnění

mých hořkých strastí, trpkých snění,

za rozkoš tu, za rozechvění,

ti vděčným budu, anděli!