VI. Do bouří mých jsi vešla, paprsk tichý,

By František Kubka

Do bouří mých jsi vešla, paprsk tichý,

a z temna mého náhle stal se den...

Tak voní z rána rozorané líchy,

tak voní luh, jenž rosou pokropen.

A nejdřív bylas pro mě přítelkyní,

pak bylas Hildou, Hildou – ach, ty víš – –

Pak bylas lipou, která pramen stíní, –

pak přišlas blíž...