VI.) Bůh nás řídí, zachovává,

Bůh nás řídí, zachovává,

To sy představ křesťane;

Všeliký dary nám dává,

Bez něj se nic nestane:

Jen jemu se důvěřůj,

Ty sy jeho, on jest tvůj.

Od něj máš vůli svobodnou,

Ale dává ti radu;

Bys nezavedl duši svou,

Nechce tvou věčnou škodu;

Hojně milost rozdává,

Jako otec schovívá.

Cžisté zachovej svědomí,

A tvé napravůj chyby;

Bůh ti dá své požehnání,

A vyplní svý slyby;

Víť on, co tobě slouží,

On tvé dobré rozmnoží.

Nech se jenom Boha starat,

On tebe neopustí;

Vždy beze lsti máš pracovat,

Vyhledávat své štěstí;

On ti dá přiležitost,

Dobře vedsti tvou živnost.

Cokoliv máš, porůč Bohu,

Snaž se být spokojeným;

Nezošklivůj sy chudobu,

Z lenosti nebůď nuzným;

Užívej sylu těla,

By ti užitek dala.

Na statek se nespolehej,

Vynalož ho k dobrému;

Blížním, jak můžeš, pomahej,

Podej ruku bídnému;

Nad darem Božím vládneš,

Z něj oučet kládsti budeš.

Neníť naše povolání

Bohatstvím oplývati;

V tom vezdejším přebývání

Cností se máme stkvíti;

Ta ozdoba jediná

Důstojnost jest křesťana.

Chudoba k zarmutku není

Bídnému uložená,

Když z vlastního provinění

Nebyla zasloužená.

Kdo stratil chléb v zlým čase,

Tomu ho Bůh dá zase.

Bohu důvěřůj křesťane,

On ti tvůj stav uložil;

Jen co on chce, to se stane,

Tvou cestu ti vyměřil;

Cokoliv sy milůj cnost,

Nalezneš spokojenost.

Ani škoda, ani nouze,

Žádná bida, soužení

Tobě odejmout nemůže

Tvé ducha potěšení,

Které z cnosti nabydeš,

V něm k tvému cýly přijdeš.

A modli se v důvěrnosti:

Bože, Pane, otče náš!

Za své sy nás přijal děti,

Veď nás, jak sám dobře znáš;

Tvé správě se koříme,

Tvou lásku velebýme.

Posylní nás v pokušení,

Když bysme zhřešit měli;

Odpůst naše provinění,

Nimž sme tě urazyli;

Odpůst skrz syna svého,

Prostředníka našého.