VI. Hamlet.

Ó Horacie, nečekej mne zpátky!

Mne nepostrádá tam nahoře žádný –

byl život můj tak nesdílný a chladný,

a tvář mou nehřál lásky úsměv sladký.

Duch otce mého, žití vážné zmatky

mne nezaleknou. Otčimův čin zrádný

a Ofeliin smutek děsněvnadný

jsou daleky jak čest a stud mé matky.

Nic nechci, podsvětí, se neptám tebe,

zda jest co, nebo není. V prázdné hrudi

mne cosi dlouhým unavením zebe.

Vše hnusí se mi, všecko mne jen nudí.

Bol nesmrtelný spoutal mne svou mocí.

Já ztratil srdce. Skryj mne v sobě, noci!