VI. Honza u sedláka.

Honza dost již světem toulek měl,

k sedlákovi chutě sloužit šel.

Za pět dělal, za pět také jed’.

Hospodář si výská,

selka si však stýská:

,Kozel ho k nám ved’!‘

Sedlák, jak ho žena nabádá,

kruté věci Janku ukládá:

Buk má zvrátit z dřeva sekerou.

Honza napjal údy,

vytrh’ obra z půdy,

v dvůr nes’ kořisť svou.

Sedlák s ženou rady nevědí.

Honza musí v brloh medvědí,

aby přines’ sladký lesní med.

Medvěd se naň řítí,

Honza jej však chytí,

s tím se vrací zpět.

Teď je zle. Co s Honzou počíti?

V studeň lézt má a ji čistiti.

Za ním sedlák mlýnský kámen vrh’.

Honza zpět se souká,

běhoun v ruce, brouká:

„Kdo vám prsten strh’?“

Sedlák strach má z Honzy oráče.

„Kam,“ se ptá ten, „nyní, sedláče?

Nechci věru zdarma jísti zde!“

»Jdi si k čertu třeba!«

„Selko, pecen chleba –“

Honza dí a k čertu jde.