VI. Hrom v dáli stená, blesk se míhá s bleskem

Hrom v dáli stená, blesk se míhá s bleskem

jak myšlének síť v hlavě vznícené,

a dumná oblaka se rozplakala

jak mladé oči z lásky tajené,

a s tím se pojí děsné větrů lkání,

hněv živlů soptí v divém rozpoutání...

mně vlídně, tiše kynou vábivé

dvě holubice míru – oči Tvé.

A v boji živlů přemýšlím, zda jednou

nad rovem mým kdo slzu vyroní,

až cherub smrti na čelo mě zlíbá,

a chorál žití mého dozvoní:

tu v tichou dáli duch můj zabere se

a touživému novou radosť nese:

vstříc usmívají se mi zářivé

dvě čisté hvězdy, krásné oči Tvé!