VI. I ta jeseň sbírá, pestré květy ráda

I ta jeseň sbírá, pestré květy ráda

a v své rozpuštěné, těžké vlasy

ráda jako mladá vesna květy střádá,

z aster smutných věnec připíná si.

I to srdce rádo v upomínkách hledá

aspoň barvy květů, když ne vůně,

hledá, astra bledá kde svůj kalich zvedá,

tichým steskem v jaro mrtvé stůně.

I ty hroby rády odějí se květem,

z mrtvých srdcí mrtvou vůni ssají,

květem každým letem, jak my mrtvým vzletem,

smutek svojí touhy zakrývají.