VI. Jako tomu stromu,

Jako tomu stromu,

kudy jsme Tě nesli,

síla prsou tuchla

a haluze klesly,

tak v den přenešťastný

také mně se stalo:

krev mi v žilách stydla,

blaho oprchalo.

V žilách krev mi stydla,

oči v líce padly,

ruce křížem spjaté

na ňadra se kladly;

noha v chůzi vázla –

jak strom na rozcestí

u hrobu jsem stanul...

Konec bylo štěstí.