VI. Je láska jako hvězda: zhasne

Je láska jako hvězda: zhasne

a padne citů do moře,

a za okamžik stopy jasné

již nezůstane v prostoře.

Pak v duši hlucho, pouští žasne

jen měsíc – smutek – nahoře.

Je láska jako hvězda: zhasne

a padne citů do moře.

Vír zavře se, tiš roucho řasné

po rudém prostře obzoře –

těm klidný úsměv, vrásky časné

těm zase zbyly od hoře.

Je láska jako hvězda: zhasne.