VI. Je vzpomínka ta drahá mně i dnes –

Je vzpomínka ta drahá mně i dnes –

jak včera zřím Tě – u okna jsem stála,

po nábřeží Jsi šel, a v dálce kdes

na lodi toužně harmonika hrála.

Šel k starému Jsi domu – zrak Tvůj vznes'

se vzhůru k oknům – tu mne úzkost jala –

mne uzříš? Pozdravil Jsi. Náhlý ples

mne zalil celou. Chvěla jsem se, bála,

a zmírala jsem, jata náhlou trýzní –

Zda přijdeš? ptala jsem se znovu zas,

a přižehneš mne k srdci? Sladký hlas:

„Má drahá“ zašeptá a vzdechem vyzní...

Tvůj polibek má ústa zpečetí...

jak tehdy, víš, v Tvém zmlknu objetí?