VI. Jemnodyšná, sladká noci května,

Jemnodyšná, sladká noci května,

Jenž mě blažíš mocí tajemnou!

Tobě dím to, že z tvých sester jedna

Odňala mi drahou matku mou.

Ve tmu chladnou pohřbila ji hrobu,

A já záhy, neboh, osiřal:

Aniž byl, kdoby v tu trapnou dobu

Kojit jal se srdce mého žal.

Nevím, noci, ty-li slz kdy více

Na upráhlá kvítka rosila,

Než jich já lil na uvadlé líce

Té, jež pod srdcem mě nosila.

Rci, zda máť to má tam dolů jemně

Shlíží na mne v luny leskotu?

Zdaž to ona, ježto mluví ke mně

Ve slavíka toužném klokotu?

Ano, ona v mírolibém zjevu

Ke mně slétá na tvé peruti,

A mně šeptá bolův na úlevu

Sladký sníček v tichém zasnutí.

Pročež, bych i probudiv se k ránu

Trávil smutný jako jindy den,

Tebe žehnám, noci, že mou ránu

Aspoň na čas mírní blahý sen.