VI. Jen k tobě modlím se, vše ostatní mi snem,

Jen k tobě modlím se, vše ostatní mi snem,

vše v tísni bezbarvé a lhostejné kol mizí,

jen k tobě modlím se, ať nocí jdu ať dnem,

zrak upřen za tebou, rty na lemu tvé řízy.

Vše v tísni bezbarvé a lhostejné kol mizí,

jak náměsíčník jdu, tknut luny paprskem,

zrak upřen za tebou, rty na lemu tvé řízy,

jsem ledný v jiných žár a tupý, cizí k všem.

Jak náměsíčník jdu, tknut luny paprskem...

Ó je mi nebesky, má Luno! v tvoji přízi!

jsem ledný v jiných žár a tupý, cizí k všem,

jen k tobě horoucí a upřímný a ryzí!

Ó je mi nebesky, má Luno! v tvojí přízi

svit šedých očí tvých mi zvoní srdce dnem.

Jen k tobě horoucí a upřímný a ryzí

ti život podávám i se vším, co jest v něm.

Svit šedých očí tvých mi zvoní srdce dnem.

Kmen suchý poupaty vzplál, v šťávě jarní mízy

ti život podávám i se vším, co jest v něm,

buď žencem posledním, jenž zralé klasy sklízí.

Kmen suchý poupaty vzplál v šťávě jarní mízy,

ač vždycky ve stínu, přec vedle sebe jdem.

Buď žencem posledním, jenž zralé klasy sklízí,

ó přej, ať pospolu ty klasy lásky žnem!

Ač vždycky ve stínu, přec vedle sebe jdem

skrz černé olšiny i skrz bělostné břízy,

vždyť tebe, tebe jen má pro mne celá zem,

a mimo tebe víc mi život nenabízí.

Skrz černé olšiny a skrz bělostné břízy

v mé dumy tvoje tvář plá sladkým úsměvem,

vždyť mimo tebe víc mi život nenabízí,

já k tobě modlím se... vše ostatní mi snem!