VI. K nebi hledím, kam jsi odletěla.

K nebi hledím, kam jsi odletěla.

Kde v těch dálavách tě hledat mám?

Co jsi před odletem říc mi chtěla,

zaniklo, a již to nezbádám.

Za tebou jdu po měsíčné dráze,

jdu a bloudím... Touho, blíž mne voď,

v loďce měsíce snad bude blaze.

Zlatá hvězdo, ty mne doprovoď!

Pluji marně. V neznámém tom kraji

veslo z ruky padá, noc je kol,

třebaže kol hvězdy plápolají;

a ač zmírám, nezmírá můj bol.

Jako leknín je mé srdce stále,

jejž otvírá slunce zlatá zář:

Vzešel mrak – leknínu nenadále

zvlhlo nitro, a mně vlhne tvář...