VI. Když poprv zřel jsem v žárné Tvoje oko,

Když poprv zřel jsem v žárné Tvoje oko,

a poprv na mne žhavé Tvoje oko

ty palčivé své jiskry metalo:

tu v duši mněl jsem, že to Tvoje oko

mé srdce zničí lásky zážehem,

a já že hledě s touhou v Tvoje oko

již jedním celý vzplanu pohledem.

Než hledě v tvář Tvou i v to Tvoje oko,

z ledného moře severní jak zář,

tak plálo z líce žárné Tvoje oko,

že led i oheň rázem mne tu jal.

Když však se láska vkradla v Tvoje oko,

a první líbek tvář Tvou rozehřál,

tu jemnou září svitlo Tvoje oko

a teplý vánek z Tvého líce vál,

a teď jak měsíc lásky Tvoje oko

a mně blahostná touha srdcem jde,

když tvář Tvou líbám hledě v Tvoje oko.