VI. Když ta číše zvoní, zvoní,

Když ta číše zvoní, zvoní,

když ta sklenka cinká, cinká,

vždycky se mi hlavou honí

čilá, milá upomínka.

Upomínka bezem voní,

jako motýl medu pívá,

a když sklenka cinká, zvoní,

o lásce jak slavík zpívá.

A ta láska – růže v sadě

noční rosou zkvetší z rána –

aby zkvetla v plné vnadě,

vínem chce být zalévána.