VI. Ku pohřbu malého dítěte.

Ejhle! kvítko nevinnosti,

Ledva že se zrodilo,

V své mladinké spanilosti

Jaro-vnady rozvilo,

Pouť života dokonalo,

Nebe jak mu losovalo.

Bůh, který to outlé dítko

Za andílka vyvolil,

Co rosinka v zvadlé kvítko

V mrtvé nový život vlil,

Obmyslil je věčným blahem

V nové vlasti, v nebi drahém.

Vzdejme Bohu vřelé díky,

Mdlé že dítko oslavil.

A co kvítko mezi kvítky

V rajské sady přesadil.

V novém jaře, v novém světě

Ono zase krásně zkvěte.

Mezi pluky andělskými

Duch jeho se raduje,

Veleslaví Boha s nimi,

Který v nebi kraluje.

„Svatý!“ k poctě svého krále

Prozpěvují neustále.

Tam uzříte v roušce bílé

Své rodiče! nevině,

Až se za poslední chvíle

Duch váš v prosto vyvine,

Co květ v máji ojařeno,

Věčnou slávou ozářeno.