VI. Květ smrti bledý v líčku,

Květ smrti bledý v líčku,

spi, sladký andělíčku,

je nad hvězdami klid – –

O lásce naší vřelé,

jak v náruč svou ti stele,

se bude ti tam snít.

Máš bílý šeřík k hlavě.

V něm šumí kolébavě

v máj zkvetlý vánku svist.

Jak plná haluz hne se,

květ, vůni, zář ti střese

a sladký drozda hvizd.

A mládí, nad tvou hlavou

jež zašlo, lící smavou

v tvůj sen se skloní níž;

však neznáš, jak je sladce

snít mládí v loktech matce,

kol drahou rodnou chýž – –