VI Lahodným vánkem je mi pokojný tvůj krok

Lahodným vánkem je mi pokojný tvůj krok

i všecka tvoje prostá a líbezná gesta,

domovem ptačím hruď tvá, klín tvůj i bok.

Kolika rytmy stříbrně zvonících slok

ozývá se tvá dívčí, zvídavá cesta!

Bojácně mimo tvou bytost zavřenou chodím,

unavené své srdce k svatému obrázku vodím

děťátka velkého, na které číhá svět.

Šílený svět a šílené město, tajemství let.

Titěrné? Bolestné? Laskavé? Nevím.

A ani myšlenky tvé jedné neobjevím,

spolu když sedíme a štíhlé prsty tvé

tancují nad strojem své tance námezdné...

Nadarmo, jarní zahrado, ve snách tebou bloudím

a z prasklé loutny své dětinské písně loudím.