VI. Měsíc šeří, noc je bílá,

Měsíc šeří, noc je bílá,

oblaka se světlem šinou,

prostor jak by zapředen byl,

přebělounkou pavučinou.

Všecky hvězdy za ní mizí,

jenom zrak je v běli tuší –

jenom jich je plno, plno

v bíle prozářené duši.

Jenom pátráš, mléčná dráha

kde as běží nekonečnem –

jenom sníš, že po ní kráčíš

nebem ve prostoru věčném.

v mlhovinách ponořený,

tušíš, že zde nových světů

život klíčí nezrozený...

Duše lidská slabým křídlem

nekonečnou věčnost měří –

oblaka se světlem šinou,

noc je bílá, měsíc šeří...