VI. MRTVÁ.

Řádila bouře celou noc divě

po sadě, po lese, v poli a nivě.

Řinčela okny, hvízdala krovem,

ulétla k ránu s bohatým lovem.

Nejkrasší růže zlomena v sadě,

vedle ní poupě v spanilé vnadě.

Na lístkách deštné krůpěje leží.

Růže a poupě, obé tak svěží!

Matka tak mladá, dítě tak sladké,

zdeptáno obé ve chvíli krátké(

Oko, jež stíhá matku i robě,

ptá se jen: Bože, proč obě, proč obě?