VI. Nad Rudým mořem plynou v dál oblaky bílé a šedé.

Nad Rudým mořem plynou v dál oblaky bílé a šedé.

Vln slabé pocely dotkly se jemně mých nohou.

Poušť slavně pozdravila mne mlčením.

Ó slyším tvé mlčení, objímající mne objetím mateřským,

Ó slyším tvé mlčení, vábné jako hrdé rty panen,

chutnající víno neznámých slastí prvního políbení.

Miluji tě, Ó Samoto, neboť tvé něžné ruce

dotýkají se mých sandálů a neurážejí mne pohledy zvědavců.

Miluji tě, Ó Samoto, neboť ty otevřela's mi kouzelné zahrady.

Vztáhla jsem dlaně a na nich objevily se plody tvých mystických sadů,

a vášnivé mé rty dotkly se jen a opojily se jich vínem.

Chodila jsem po stezičkách, zlacených paprsky jarního slunce.

Tvá hudba, Ó Samoto, prochvěla květy i větvemi všemi,

a duše odpovídajíc tvým písním rozkvetla v tvém náručí.