VI. Nebe je všecko pokryto mraky,

By Adolf Heyduk

Nebe je všecko pokryto mraky,

mraky jsou šedé,

plny sněhu.

Jdu pustým krajem,

pustou cestou,

po kraji černé bodláčí

zvedá šedě ochmýřenou hlavu.

Zvadlé listí nosí mi vichr k nohám,

suslí a vzdychá.

Léto prchlo!

Mne u srdce píchá!

Myslím na domov v té chvíli;

nebe se náhle jasní,

slunéčko zlatí listí.

Listí šepce,

po luhu pílí.

Strom prstem mi kývá.

V mou duši vrací se mládí

po špičkách, hebce,

klidno v mé lebce,

radost v mou hruď se dívá

a krev má zpívá.