VI. NELÍBÁM OTROCKY TVOJE DLANĚ.

Proč tak nerad dovoluješ mi líbat svoje dlaně?

Svoje drahé, silné, teplé dlaně?

Jak umí konejšit,

jak umí pohladit a laskat,

jak líbají s pokornou vášní moje tělo,

jak jsou prosyceny svou sladkou vášní!

Tvoje drahé, silné, teplé dlaně!

Proto je líbám – –

a když kladu na ně zvolna rety,

tak tichounce, jako opadávají lupeny květů na trávník,

chtěla bych jim svými chvějícími se rety

vrátit všechnu sladkost a rozkoš,

kterou tak štědře rozdávají.

Proto je líbám...

a nebraň mi,

nelíbám otrocky tvoje dlaně.